Jaro I.

Fešáci

1:MAmy čekali jCaro, a zGatím přišel mrAmáz,
tak strašlivou zCimu nepGoznal nikdo z nAmás,
zvěř z okolních lCesů nám stGála u dveřAmí,
mnozí, co se smCáli, nGáhle uvěřAmí.
Z chCýší dřevo mizí a mGouka ubývá,
nDmouze, nám tak cizí, se rGychle ozývá,
vCe stájích je ticho, sGeno dochází,
pDmod malými okny bílGá smrt obchází, a stále blAmíž.
2:A potom to přišlo, co muselo se stát,
od údolí k horám začalo všechno tát,
tenkrát přišel soused, a jak mluví, téměř lká:
"Moje žena myslí, že se jara nedočká."
Půjčil jsem mu koně, a když saně zapřahal,
ještě, než se rozjel, jsem ho rychle varoval:
"Nevracej se brodem, ledy už praskají,
nejpozději zítra se na pouť vydají tam v údolí."
3:Už padalo šero, když se navracel,
delší cestou přes most však čas už neztrácel,
kůň se marně vzpínal, dál nechtěl jet,
a, jak jsem mu říkal, pod nimi prasknul led.
Zvíře strachem hnané ty saně strhlo zpět
a nad ním se tam v brodu navždy zavřel led,
hledali ho dlouho, a když zmizel zbylej sníh,
pod mostem ležel na schodech kamenných, kudy měl jít.
*:NAměkdy ten, kdo spCěchá, se dGomů nevracAmí ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:43:46.14+00:00
Výsledky hledání: